Esej: - sbírka vysoké klasické literatury/poezie - tiché myšlenky stojící na hlasitém dialogu - místo pro setkávání, na které literatura dohlíží > důstojné místo, které unese tíhu důležitosti Referenční foto: Skici: Koláž: Situace: Souvislosti parter: Přízemí: 1. patro: 2. patro: 3. patro + střecha Řezy: Nadhledová axonometrie:
ZEĎ Třetím konceptem se snažím alespoň částečně odprostit od plochy bastionu a uzavírání se do pětiúhelníku. Hlavním motivem se stává hřbitovní zeď, jako element ovládající moment vstupu na hřbitov. Tu pojímám jako krajinný prvek - stěna která lemuje cestu z parku Maxe van der Stoela a kopíruje původní čáru bastionů. Zeď je však na několika místech volně průchozí a poskytuje průhledy skrz. Areál hřbitova se pak rozkládá mezi dvěmi rovnoběžnými zdmi. Vytvářím tak podlouhlý prostor pro kolumbární skříně, které následně jemně odděluji zaoblenými zídkami Nadhledová perspektiva (hřbitov v prostoru mezi zdmi): Pohled na vstupní otvor vedoucí ke smuteční síni: Samotná zeď pokračuje směrem k bastionu XI. po původní hranici: I. - smuteční síň II. - vsypová loučka Návrhy průhledů/průchodů zdi: Návrhy prostorového oddělení jednotlivých částí kolumbária (hřbitova): Půdorys hřbitova v části se smuteční síní:
MONOLIT Druhý koncept zobrazuje silnou hmotu, která svému okolí připomíná, že smrt je přítomná a nevyhnutelná součást života. V současném uspěchaném světě ukazuje naši jedinou jistotu a pomalu nás na ni připravuje. Prostorové skici: Na plochu bastionu navrhuji krom největšího objektu (několikapodlažní kolumbárium) i poměrově menší smuteční síň. Tu se snažím umístit k hlavnímu vchodu tak, aby mezi monolitem a síní vznikla cesta/alej. Dále jsem zvažoval přímé propojení obou budov hřbitovní zdí, římž bych usměrnil pohyb v objektu. Skici vstupních otvorů při vstupu do kolumbária: Půdorys a řez kolumbáriem:
Komentáře
Okomentovat