AOC / ZS 2022 / ATV

KONCEPT - ZA ZDÍ Hlavním motivem třetí varianty se stává hřbitovní ze ď - element ovládájící moment vstupu na ´druhou stranu´. Je to prvek který, obzvláště v našich zemích, nejvíce definuje hřbitov jako takový.  Z eď netvoří jen samotný hřbitov, ale rovněž zastává funkci krajinného prvku - lemuje cestu z parku Maxe van der Stoela. Po poslední variantě se zkouším odprostit od pětiúhelníku, který definuje bastion. Snažím se vytvořit lineární hřbitov, spojující bastion s krajinou. Mezi prvními nápady byla jednotlivá solitérní kolumbária umístěná podél cesty, nebo průchozí podélný pavilon s kolumbárii, přístupnými přímo z pavilonu. Místo referencí celých staveb uvádím spíše dílčí momenty vhodné pro můj koncept: Tomba Brion (Scarpa): prostupy Church of the light (Ando): vyústění/pieta Z33 House (Torzo): bezpečí za stěnou Po ujasnění konceptu zkouším tvar a polohu zdí a konkrétních staveb. Sleduji původní hranici bastionů (nebo jejich rovnoběžky). Dále prověřuji varianty, kde a jak umísti

ZEĎ Třetím konceptem se snažím alespoň částečně odprostit od plochy bastionu a uzavírání se do pětiúhelníku. Hlavním motivem se stává hřbitovní zeď, jako element ovládající moment vstupu na hřbitov. Tu pojímám jako krajinný prvek - stěna která lemuje cestu z parku Maxe van der Stoela a kopíruje původní čáru bastionů. Zeď je však na několika místech volně průchozí a poskytuje průhledy skrz. Areál hřbitova se pak rozkládá mezi dvěmi rovnoběžnými zdmi. Vytvářím tak podlouhlý prostor pro kolumbární skříně, které následně jemně odděluji zaoblenými zídkami Nadhledová perspektiva (hřbitov v prostoru mezi zdmi): Pohled na vstupní otvor vedoucí ke smuteční síni: Samotná zeď pokračuje směrem k bastionu XI. po původní hranici: I. - smuteční síň II. - vsypová loučka Návrhy průhledů/průchodů zdi: Návrhy prostorového oddělení jednotlivých částí kolumbária (hřbitova): Půdorys hřbitova v části se smuteční síní:

KONCEPT - MONOLITY Chci vytvořit zřetelně viditelné a silné objemy, které svému okolí připomínají , že smrt je stále přítomná a nevyhnutelná součást života. Objemy které nám budou ukazovat jedinou jistotu, kterou v životě máme a budou nás na ni pomalu připravovat. Reference: Columbarium habitabile : dům bez oken [soukromí/útulnost] Dálniční kaple, Uri : viditelnost [zaujme] Kolumbárium, San Cataldo Hřbitovní zeď navrhuji pouze na západních stranách původního bastionu. Na druhé straně nejsou z důvodu převýšení dochovalých zbytků hradeb potřeba. Na západě dále napojuji na areál přístupovou cestu z parku Maxe van der Stoela. Parkovací místa kreslím při východní hradební zdi. Hřbitov je tvořen dvoumi největšími objekty (monolity) - vícepodlažním kolumbáriem a smuteční síní. Ty jsou spojeny cestou se sloupořadím, jež vede po ose bastionu. Dále se v těsné blízkosti kolumbária nachází dvě rozptylové loučky. Zbytek hřbitova je pojat jako plochy pro vsypovou loučku s epitafními deskami. Vše sp

MONOLIT Druhý koncept zobrazuje silnou hmotu, která svému okolí připomíná, že smrt je přítomná a nevyhnutelná součást života. V současném uspěchaném světě ukazuje naši jedinou jistotu a pomalu nás na ni připravuje. Prostorové skici: Na plochu bastionu navrhuji krom největšího objektu (několikapodlažní kolumbárium) i poměrově menší smuteční síň. Tu se snažím umístit k hlavnímu vchodu tak, aby mezi monolitem a síní vznikla cesta/alej. Dále jsem zvažoval přímé propojení obou budov hřbitovní zdí, římž bych usměrnil pohyb v objektu. Skici vstupních otvorů při vstupu do kolumbária: Půdorys a řez kolumbáriem:  

Po návštěvě a hrubé analýze, shledávám bastiony místem důstojným, s historickou stopou, ležícím v centru města, ale hlavně (pro svou lokaci) nečekaně klidným! Proto jako programovou náplň bastionu volím Funerální architekturu . KONCEPT - POKOJ V dnešní společnosti se smrt stala tabuizovanou a všechny debaty o tomto tématu jsou často odkládány až na poslední chvíli.  Proto se snažím vytvořit prostor, kam může kdokoliv nejen přijít navštívit zemřelého, ale také místo bezpečí, kde má možnost v soukromí projevit své emoce, zamyslet se, pobrečet si. Snažím se navrhnout intimní hřbitov kam by lidem nevadilo se vracet. Kdyby člověk smrt více vnímal, více ji prožíval, tak by o ní mohl i více mluvit. Hřbitov navrhuji pro Pražany, tudíž navrhuji kolumbária (95% = kremace). Pokouším se tedy najít intimní prostor - "pokoj", kde se člověk emočně uvolní. Jako určitou referenci beru hmotu starých hrobek.  Hřbitov vytvářím na nejzápadnějším ze tří bastionů tedy na bastionu XII., nachází se